Veganský trenér Ladislav Paragon Petrželka: Mám rád zvířata. Živá.

Další trénink Vegan Sport Clubu vedl Ladislav Petrželka alias Paragon. Ten učil, jak na kopy. Pod jeho vedením jsme si osvojovali správné techniky pro low kick a round kick. Díky němu si také většina cvičících na stehnech další den užívala padesáti odstínů šedi ve formě modřin. Láďa od 11. 4. zavádí každé úterý v Jonas Gymu pravidelné tréninky bojových umění.

Jak dlouho jsi vegan a co tě k tomu vedlo?
Teď to budou tři roky a vedla mě k tomu láska ke zvířatům, mám rád zvířata a mám je rád živá.

Co tě nejvíc baví na sportování a pohybu?
Baví mě obecně používat tělo. Většinou způsobem, na jaký se jiný netrénovaný zbytek populace nezmůže. Dokážu ovládat ruce, dokážu ovládat nohy tak, jak většinou člověk nemůže. Jsem rychlejší, jsem přesnější a užívám si pohyb.

Jak jsi takové výhody oproti ostatním docílil?
Tréninkem. Nekonečným tréninkem s disciplínou. U mě konkrétně je to o stovkách a tisícovkách opakování. Protože jsem nejvíc pohybově nenadanej člověk na planetě.

Jak si tak náročný trénink s tolika počtem opakování rozložíš?
Cvičím dokud nejsem unavenej.

Netajíš se tím, že v jídle hodně prasíš. Jak vypadá tvůj jídelníček?
Jídelníček nemám nejsem profi sportovec a je to pro mě zbytečné.
Ráno vstanu, dám si kafe, cigáro a žvýkací tabák. Pak záleží, jak je čas. Většinou se nestihnu nasnídat a pak už se mi ani jíst nechce. Třeba do 12 hodin. Pak zase nestíhám, ale začínám dostávat fakt hlad.
Potom jedu z tělocvičny někam do restaurace. Tam si dám dvě, tři jídla, abych to trošku dožral. Vlastně neplánovaně dělám přerušovaný hladovění. Ke svačině zbouchnu pikslu arašídovýho másla a půl kila banánů. Pak si dám polotovar, co se dá ohřát ve fitku a večeři.
Nejsem ukázkový vzor toho, jak se stravovat.

Z čeho máš největší radost u svých svěřenců, které trénuješ?
Když se najde člověk, co sportuje, protože ho začala ta činnost bavit a v tom se rozvíjí. A když má ten člověk radost, že se mu konečně něco povede. To mě naplňuje.
Kluk, kterého trénuju po hrozně dlouhé době odbouchal zápas. Měl fight a já mu dělal kondičku. Vyhrál a já jsem se na tom mohl podílet. Byl z vítězství šťastný a to je největší feedback, jaký trenér může dostat.
Pak mám radost, když přijde někdo zkriplenej, kdo se nemůže pořádně hýbat a já ho rozhýbu a opravím.
Někdy je to ale opačně a ty tu práci nenávidíš. Přijde týpek, co chce jenom zhubnout do plavek a začne si před tebou osahávat stehna. Nebo buchta co chce trénovat jen aby ji osouložilo co nejvíc sympaťáků, když si jde vylejt mozek, protože nemá jinej smysl života. Chodím na dveře abych nemusel trénovat všechny, ale pár těchhle kusů jsem si nechal, aby mi neustále docházel kontrast mezi lidmi kterých si vážím, rád s nimi pracuju, a tady tímhle hovnem.

Jaké jsou tvoje úspěchy na veganské stravě?
Mám za sebou takovou akci – padesát Kyokushin fightů kterou jsem dokončil což bylo to nejtěžší a nejhezčí, co jsem kdy zažil. Zbytek, z těch pár medailí a pohárků, nemá smysl zmiňovat. Bylo to dávno a už to není pravda. Je na čase napsat pár novejch příběhů a třeba se zadaří, jestli ve mě něco zbylo.
Další úspěch je, že po všech zraněním můžu hýbat.

Co všechno se ti stalo?
Měl jsem zlomené všechny prsty na pravé noze, vždycky zvlášť. Měl jsem zlomený prst do pravého úhlu, ale musel jsem si ho dát narovnat a hned trénovat, protože jsem měl před závodem.
Měl jsem natržené oba hamstringy, lýtka, natrženou dlouho šlachu bicepsů v pravé ruce, vaz v levém kotníku a nově pravej cecek. Měl jsem zlomené kůstky v obou zápěstích. V levém mi to špatně srostlo, v pravém to asi srůstá relativně dobře. Měl jsem zlomenou klíční kost. Nos jsem měl zlomený asi 6x, vždycky jsem si ho rovnal sám.
Párkrát jsem měl prasklý ušní bubínek, což taky nechalo trochu následek a mám trochu poškozené oko. Je to z tréninků a ze života, což vlastně není takovej rozdíl.

A tahle zranění tě nikdy neodradila?
Ne, já testuju, co vydržím. V kyokushin karate jsou dvě zásadní myšlenky. První je vydržet, jakkoliv jsi pod tlakem. Kvůli tomu doporučuji karate každému i do běžného života. I když jsi pod velkým stresem a tlakem, tak jsi pořád v pohodě. Což z tebe ale může udělat i největšího vandráka ale za to jsi v duševní pohodě a vlastně do toho nikdy nepřestaneš šlapat a ta druhá je jeden dotek, jeden život – bejt tak našláplej že vypínáš z první.

Jak dlouho trénuješ své svěřence a co všechno jim nabízíš?
Trénuju 3 roky. Vím, jak na hubnutí i přibírání, kdo se chce naučit mlátit, tak to naučím mlátit. Kdo chce být silnější, tak ho zesílím a kdo chce být rychlejší, tak ho zrychlím. Je to vlastně jednoduchý.
Nemusíme si hrát na to, že tady děláme něco světoborného. Všechno je to o malichernosti a rozmarnosti. Lidi neví, co s časem. Nemají se rádi takoví, jací jsou. Tak jim pomáhám, aby se měli aspoň trochu radši. Kdyby všichni sportovali jenom proto, že je to baví, tak je svět daleko krásnější. Ale většina fitek by zkrachovala.

Pokud chcete Láďu poznat osobně, určitě doražte na jeho nově otevřené tréninky v pražském Jonas Gymu, které se budou konat každé úterý od 19.00 hodin. Láďa slibuje pohodovou atmosféru a pohyb s ostatními kytkožrouty.
Sledovat ho můžete i na jeho Facebookovém profilu ZDE.

autorka: Martina Pašingerová

Leave a Comment